Nešťastný let

22. února 2009 v 20:02 | Narutokun231 |  Něco pro zasmání

Pan Oliver měl klaustrofobii z lítání v letadle, jenomže jeho funkce výkonného ředitele v jené akciové společnosti vyžadovala, že musel tu a tam nastoupit do zmíněného dopravního prostředku a přemístit se z jednoho státu do druhého. Nikdy necestoval sám, brával s sebou sekretářku Julii, pohlednou starší paní, která se o něho svědomitě starala. Neustále nosila ve své kabelce silné prášky na spaní. Pan Oliver usedl beze strachu do pohodlného křesla, opásal se bezpečnostními pásy a spolkl dvě pilulky, které ho rychle uvedly do příjemného světa odpočinku a snění. Celý let zaspal a probudil se až při přistávání na cílovém letišti. Koncem jednoho podzimního týdne musel narychlo odcestovat do Londýna na důležitou obchodní schůzku, jenže jeho starostlivá opatrovnice Julie měla týdenní volno, proto se musel spokojit s náhradním doprovodem, slečnou Lucií, která pracovala na informačním středisku firmy a občas za nepřítomnou sekretářku zaskakovala. Ikdyž dívce před odjezdem na letiště několikrát zdůrazňoval, že nesmí zapomenout vzít prášky na spaní, v letadle se po nich začal shánět a Lucie je nemohla v kabelce najít. ,,Jak je to možné?" divila se, ,,určitě jsem je dovnitř dávala. Musely mi cestou taxíkem vypadnout na zem..." Bylo zle. Pan Oliver začal dívce vyhrožovat okamžitou výpovědí, ale nic na plat. To, co v tomto okamžiku nejvíce potřeboval, prostě neměl. Letuška na požádání prohledala palubní lékarničku a našla několik slabších léků, které dokáží navodit spánek. Ustrašený pasažér se zklidnil, rychle spolkl dávku bílých pilulek a ještě před startem usnul jako mimino. Léky nepůsobily dlouho, a tak se pan Oliver probudil, když se letadlo vznášelo nad oceánem. Vyhlédl ven z kulatého okénka, neuviděl však jako obvykle plovhu letiště a hangáry, ale modrou nekonečnou pláň. Pohled ho dokonale vyvedl z míry a jeho hladce vyholená tvář zmodrala stejně jako ta voda pod ním. ,,Panebože, já letím," vykřikl a pokřižoval se. ,,Ano letíme," pravila slečna Lucie, ,,není to nádherný pocit hledět na Zemi pěkně z výšky?" ,,Asi budu zvracet..." doplnil její myšlenku. Letadlo se najednou začalo podivně chovat. Hučení motorů se ztišilo a trhavé pohyby značně třásly celým strojem. Z malých amplionů v hořejším trupu se ozvalo varování kapitána: ,,Vážení, připoutejte se prosím. Vydechl nám jeden proudový motor." Třes a podivné naklánění stroje najednou zesílilo a stejný hlas doplnil předešlou informaci o nové zjištění ,,Je zle! Vydechl nám i druhý motor. Teď se můžeme jen modlit..." Pan Oliver zpanikařil stejně jako ostatní pasažéři na palubě. Slečna Lucie okamžitě omdlela, načež mu padla přímo do klína. Nikoho na palubě vůbec nezajímalo, že se za chvíli bude podávat oběd. ,,Alespoň se pořádně najezte, než spadneme do toho moře," nabádaly letušky vystrašené cestující. Pan Oliver vytáhl ze saka mobilní telefon, vyťukal linku, která ho spojila s manželkou v Paříži. Jakmile se ozval její hlas, začal jí zmateně vysvětlovat: ,,Milá Kláro. Tenhle let nepřežiji.Letadlo se řítí k zemi, vlastně padá do moře a já neumím plavat. Jenom ti chci říct, že ať bylo mezi námi cokoliv, vždy jsem tě miloval. Teď ti povím,kde máš hledat závěť. Je založená v mé knihovně v páté řadě uprostřed v knize Velká encyklopedie světa. Pa, miláčku, musím končit, abych se ještě stihl pomodlit." Letadlo se najednou přestalo chvět a na pravé straně se něco rozezvučelo. Stroj začal opět nabírat výšku. Z amplionu se ozval šťastný hlas kapitána: ,,Jeden motor opět naskočil. Sláva! A teď se rozeběhl i ten druhý. Jsme zachráněni!" ,,Sakra!" zaklel pan Oliver, jelikož si uvědomil, že udělal velikou chybu. ,,Měl jsem s tím telefonováním chvíli počkat. Manželka se v té závěti dozví o mijí dlouholeté milence, které odkazuji část svého majetku. To bude katastrofa. Z toho kouká čistý rozvod..." Slečna Lucie se konečně probrala z bezvědomí. Radovala se, že letadlo nespadlo do moře, ale musela si vyslechnout i šéfovu nepříjemnou výtku: ,,Budu se rozvádět jen proto, že jste zapomněla vzít mé osvědčené prášky na spaní! Kdybych všechno zaspal jako teď vy, nevolal bych domů manželce, kde je uložená moje závěť.".
 


Komentáře

1 Hrobník Hrobník | Web | 2. dubna 2009 v 14:41 | Reagovat

XD XD..........to hlášení bylo dobrý.........teď se můžete jen modlit XD XD .....to mě dostalo.............chudáček, no jo pravda vždycky zvítězí : )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.